(Text: JanniV; Foto: Archív Muzea města Ústí nad Labem)

Ústí nad Labem se díky těžbě uhlí, rozvoji průmyslu a dopravy stalo významným městem až v 19. století. Měšťanstvo chtělo prezentovat rostoucí prosperitu stavbou divadla. A tak roku 1899 přidělilo město na stavbu divadla pozemek mezi hlavní poštou a školou na dnešní Masarykově třídě. V úvahu přicházely i jiné pozemky, třebas na místě Městských sadů nebo v prostoru parku před Vaníčkovou ulicí.
Díky architektonickým představám o dalším územním rozvoji města však byly nakonec tyto plány opuštěny. Ve stejné době byl rovněž založen divadelní výbor. Ten se v roce 1903 změnil na Spolek pro výstavbu divadla. Jeho hlavní náplní bylo zajistit potřebné financovaní stavby. V tom byl dotyčný Spolek velmi úspěšný. V krátké době totiž shromáždil kolem sta tisíce rakouských korun. A získal i přísliby dalších financí. Zejména od Spolku pro chemickou a hutní výrobu, městské spořitelny a měšťanského pivovaru. V roce 1906 se městské zastupitelstvo sjednotilo v názoru na velikost divadla. Rozhodlo o budově pro 700-800 osob. Na projekt divadla měla být vypsána veřejná soutěž. Na jejím základě se sešlo celkem čtyřicet dva návrhů, z nichž byl nakonec vybrán projekt vídeňského architekta Alexandera Grafa, proslulého divadelními budovami v Moravské Ostravě, Znojmě, v Badenu u Vídně i Vídni. Vlastní stavba byla započata v roce 1908 a nešetřilo se na ní. Náklady dosáhly výše přibližně jednoho milionu rakouských korun. Dokončena bylo v létě o rok později. Divadlo bylo navrženo v pseudobarokním slohu, se zřetelnými secesními vlivy. Na svou dobu ovšem mělo progresivní železobetonovou konstrukci. Sál měl nakonec pojmout osm set sedmdesát osm diváků. Slavnostní otevření bylo velkolepou kulturní podívanou. Uskutečnilo se 21. září 1909. Na programu byla Grillparzerova hra Sappho, při níž v hlavní roli vystoupila Maria Pospischilová, jež byla radou zároveň až do roku 1913 pověřena řízením divadla. Na programu ústeckého divadla z období před první světovou válkou najdeme především činohru, ačkoli divadlo mělo rovněž dobrý operní a operetní soubor. V letech 1918 - 1938 bylo uvedeno v Ústí jen německými pořadateli na tisíc operních představení. Při hodnocení pracovního výkonu je nutno uvážit, že opera vedle operety a činohry zaujímala jen zhruba 17 % celkového hracího plánu. V letech 1913 - 1920 se v řízení divadla vystřídali Max Steiner - Kaiser, Carl Richter a dr. Viktor Eckert. Především díky posledně jmenovanému došlo ke značnému poklesu umělecké úrovně divadla. Po roce 1917 bylo divadlo spojeno s teplickým divadlem. Na scéně se objevovaly převážně kýčovité operetky, režie a výprava byly prabídné a herci často dokonce ani neznali své role. Krátce po roce 1918 však bylo uvedeno také několik dobrých představení, o čemž svědčí působení různých prominentních hostů jako Marie Gutheilové-Schoderové, Alfreda Piccavera, Leo Slezaka a Richarda Taubera. S koncem první světové války se naskytla otázka, co dále s divadlem. Doba, jež po ní nastala, byla nesrovnatelná s hospodářským rozkvětem před válkou. Vedly se sáhodlouhé diskuse, zda divadlo provozovat v režii města, nebo je dát do pronájmu. Zvítězila první varianta, k jejímuž prosazení napomohly podklady získané z Halle, Moravské Ostravy, Opavy, Štýrského Hradce a Brna. Myšlenku bezprostředního řízení divadla městem podporovali rovněž vítězové obecních voleb, němečtí sociální demokraté. Zejména starosta města Leopold Pölzl. Úroveň našeho divadla potom umělecky dosti stoupla. Nejvíce pak někdy v první polovině dvacátých let a to díky opeře. A opera se stala pro ústeckou scénu nejvíce příznačnou. Další její rozkvět pak v Ústí nastal v ještě letech 1933 – 1937.