Budování „Benešáku“ provázela nepřízeň počasí a velké technické problémy

První most v Ústí nad Labem byl postaven v letech 1871 až 1872. Počátkem století však již přestal vyhovovat potřebám města a proto se městští zastupitelé rozhodli postavit most nový. S jeho budováním sice bylo spojeno překonání mnoha technických problémů i nepřízně počasí, ale i díky tomu se mohl na dlouhou dobu stát skutečným technickým unikátem Československa. Stavbu zahájil na střekovské straně státem jmenovaný stavbyvedoucí, technický vrchní komisař ing. Adolf Kordovský, 26. března 1934. Dozorčím stavby se stal technický komisař ing. František Andersch. Samotná výstavba byla z technického hlediska značně těžká a dost komplikovaná. Mostní konstrukci měly nést dva pilíře postavené nedaleko břehů. Rozpětí mezi pilíři přes Labe měly činit 123,60 m. Ve své době to byla největší vzdálenost u mostních konstrukcí v zemi. Navíc kvůli dopravní obslužnosti mostu bylo nutno zřídit železniční viadukt aniž by došlo k přerušení provozu dráhy. Ani lešení stavby nesmělo přehradit labskou plavební dráhu a proto byl ponechán 30 m široký průplav pro lodě. Též bylo potřeba zasanovat podstatnou část městské zástavby. Na jejím místě vzniklo Předmostí. Obrovské rozpětí mostního oblouku vyžadovalo i odlehčení konstrukce vozovky. Proto mostní dláždění tvořily dřevěné špalíky. Práce roku 1934 velmi ulehčil nízký stav vody. Jedním z prvních prvků stavby bylo zbudování mostních pilířů pomocí kesonových zvonů. Každý vážil 37,5 tuny. Nejdříve dělníci vyhloubili základy pilířů, zhruba 10 metrů pod úrovní labského dna. Sedmnáct jich nepřetržitě, na tři osmihodinové směny, pracovalo v kesonech. Hloubení základů pokračovalo tempem 30 cm denně. Vytěženou zeminu v kbelících dopravovali elektrickým výtahem na povrch a odváželi v důlních vozících. Potíž se nastaly v hloubce 7 metrů, budovatelé zde narazili na obrovské čedičové balvany. Ty musely být odstřeleny. Výkopové práce skončily 18. června na střekovské straně 10, 22 m pod nulovou hladinou Labe. Budování pokračovalo 13. srpna, kdy začaly práce na hloubení základů pilíře i na straně ústecké. I zde museli odstraňovat čedičové balvany střelmistři za pomoci trhavin. Stavba pokračovala obložením vyhloubených komor kvádry ze slezské žuly a vnitřním vybetonováním. Další potíž způsobila značná kyselost labské vody, proto jsou pilíře vybetonovány železoportlandským a vysokopecním cementem. Během hloubení základů pro oba pilíře se vytěžilo 3 350 m3 zeminy a kamenů. Na jejich výstavbu se potřebovalo 4 000 m3 betonu, 100 tun železných armatur a 360 m3 žulových kvádrů. Během léta stejného roku též probíhaly úpravy nábřeží na ústecké straně. Zde byla ústeckou firmou Wähner & spol. nově postavena 70 - ti metrová hráz. V zimě Vítkovické železárny dodaly ocelovou mostní konstrukci o váze 1 760 tun. Tu potom technici podrobili až dvěma tisícovkám zkoušek pevnosti. Teprve pak byla její kvalita označena za výtečnou. Vítkovické železárny připravily i prefabrikáty pro oblouky a vozovku. Dále se na dodávkách konstrukcí podílela pražská firma bratří Prášilů a ústecká firma Georg Schicht. Montáž jinak kompletně zajistily opět Vítkovické železárny. Začala koncem května 1935, skončila 25. října 1935. Jednotlivé dílce ocelové mostní konstrukce spojuje 140 tisíc nýtů. V zimě 1935 až 1936 bylo díky silným mrazům přerušeno betonování a izolování mostní vozovky. Koncem jara 1936 hrubá stavba mostu skončila. Dále už stačilo dodělat „jen“ nátěr, osvětlení, povrch vozovky apod. V zatěžkávací zkoušce provedené 27. července most obstál bez problémů. Týž den ještě s úspěchem „absolvoval“ technickopolicejní zkouška kolejového svršku elektrické dráhy. Pojmenování na Benešův most navrhl tehdejší primátor Leopold Pölzl. A tak už nic nebránilo tomu, aby mohl být v neděli 9. srpna 1936 slavnostně uveden do provozu.