Jak kostel Nanebevzetí Panny Marie získal svou novogotickou podobu

Kostel se šikmou věží svou malebnou novogotickou podobu dostal až v průběhu devatenáctého a na počátku dvacátého století. Předtím byl skutečně nehezký. Jeho přestavby městská rada schválila roku 1884. Hlavním stavitelem ustanovila Alwina Köhlera. Ten jako první odstranil starou střechu věže a galerie pro věžného. Potom zboural schodiště na jižní straně věže. Při jeho odstraňování však již tenkrát vznikly obtíže se stabilitou věže. Architekt Josef Mocker musel na přelomu let 1884 a 1885 díky tomu dodatečně doprojektovat, za 5 000 zlatých, základy pro opěrné pilíře věže. Během přestavby se počítalo i s odstraněním barokní kaple sv. Anny po severní straně věže. Ta byla trnem v oku tehdejšího děkana Weise, který se zhlédl v tehdy módní novogotické architektuře. Během roku 1885 již byly hotové oba věžní opěrné pilíře, severozápadní i jihozápadní pro její stabilizaci. Kameník Karel Bureš z Prahy oba zakončil křížovou kyticí. Ve stejném roce ještě zedníci vyměnili zvětralé pískovcové zdivo hlavní římsy a kamenických detailů na věži. V následujícím roce provizorně zastřešili věž. Definitivní řešení její podoby však bylo odkládáno. Nakonec 13. srpna 1890 konečně došlo ke kolaudaci stavby. V první polovině devadesátých let devatenáctého století načas úpravy kostela skončily. Od poloviny se o nich opět začalo uvažovat. Velkou roli hrála neutuchající snaha děkana Weise. Nakonec roku 1895 vypracoval Josef Mocker návrhy nové střechy nad presbytářem a lodí, nové kruchty a nově zřízeného západního portálu, který původně nebyl realizován. Přišel rok 1897. Tehdy byl vedením stavby pověřen vídeňský architekt Weber a vlastní novogotická výstavba v podstatě probíhala dle původního Mockerova návrhu až na západní portál kostela. Ten byl přestaven dle nového Weberova návrhu v letech 1900-1901. Pozoruhodná je přestavba severní předsíně. Tam totiž stavitelé odstranili nový novogotický Mockerův portál a vybudovali jednodušší vchod se stříškou. Od počátku roku 1900 byly prováděny vnitřní úpravy, podílel se na nich malíř Roesecke, barevná skla na vitráže do oken se starozákonní motivy podle Weberových návrhů dodaly firmy R. Schlein ze Žitavy a Mayersche Kunstanstalt z Mnichova. Tato okna zničilo bombardování roku 1945. Chórové lavice, navržené Weberem, zajistil J. Hegenbarth. Velká pozornost byla věnována i přípravě nových varhan. Zájemců o dodávku bylo mnoho, ale nakonec zvítězili bratři Riegerové z Krnova. Návrh opět dodal Weber. Kostel dostal také novou dlažbu z cementových dlaždic s ornamentálními motivy. Během oprav kostela byly objeveny některé původní gotické detaily. Při otloukání omítky našli dělníci na místě, kde se nacházel obraz madony, velký lomený oblouk a naproti pod prvním oknem starý portál presbytáře. V dopisech architektu Weberovi se o tom 4. ledna 1900 zmínil vedoucí inženýr Götz. Celková suma na přestavbu činila úhrnem 335 019 korun. Na nějaký čas přestavby ustaly a až těsně před první světovou válkou byl radou architektu Weberovi zadán úkol na dořešení okolí kostela. Weberův návrh počítal s parkovou úpravou, postavením nové budovy děkanství a s přebudováním celého bloku domů na jih od kostela. Válka ale vše překazila. První světovou válku kostel přečkal bez pohromy. Jen část zvonů propadlo v sedmnáctém roce rekvizici. Opravy nakonec pokračovali i v meziválečném období. Ale ty nejdůležitější byly dokončeny právě na začátku dvacátého století. Nejdůležitější okamžiky arciděkanského kostela jsou velmi dobře popsány také v internetové historii města Ústí nad Labem.