Ta neděle, 9. října 1938, by byla naprosto obyčejná, kdyby okolo čtrnácté hodiny nevstoupily do města oddíly wehrmachtu doprovázené sudetoněmeckým Freikorpsem a uprchlým zrádcem Hansem Krebsem. Německé obyvatelstvo je bouřlivě vítalo skandováním hesla „Wir danken unsern Führer“. O hodinu později už zdravil říšské vojáky na Mírovém náměstí starosta Richard Tauche. Večer, za slavnostního osvětlení města, pořádaly SA a gestapo hon na politicky činné Čechy a německé antifašisty. Nejtemnější období dějin Ústí nad Labem právě začalo. O den později, 10. října, dorazil do Ústí vojenský vlak „Bavorsko“. Jeho osádka připravila na náměstí několik vojenských polních kuchyní. Za mohutného cvakání fotoaparátů propagandistů nadělovali vojenští kuchaři „vyhládlému a zesláblému“ obyvatelstvu zeleninový eintopf, oblíbenou to říšskoněmeckou šlichtu. Ovšem hned jak početní zvědavci ochutnali, okamžitě fasovaný blaf vylévali do kanálů. Tuto frašku už samozřejmě fotoaparáty „velkoněmeckých“ zpravodajů raději nezaznamenávaly. Tragédie pokračovala 16. října 1938, kdy se na ústeckém stadionu Konrad Henlein a Karl Hermann Frank setkali se stotisícovým davem během slavnosti „osvobození“. Neslavné slavnosti nebyli ušetřeni ani žáci ústeckých škol, neboť 17. října napochodovali na stadion také, aby se zúčastnili zahájení nového školního roku. Následovaly další návštěvy nejrůznějších nacistických papalášů. Už 20. října 1938 přijel do Ústí říšský ministr vnitra dr. Frick, 22. a 23. října 1938 se zde nechal pozdravit učitelským sborem a žáky obchodní akademie říšský ministr vědy, školství a lidové osvěty dr. Rust. Ačkoli to tenkrát tak drtivá většina občanů regionu nevnímala, stali se 30. října 1938 symbolem poroby Ústecka příchody obávaného druhého muže třetí říše, Reichsführera SS Heinricha Himmlera a 6. listopadu Hitlerova náměstka a říšského ministra Rudolfa Hesse. Ten se k nám zajel podívat v souvislosti s likvidací Sudetoněmecké strany (SdP) a přechodem valné části její členské základny do NSDAP. Při jeho návštěvě byli k pořádkové službě poprvé nasazeni novopečení ústečtí SA-mani. Pomalu se také přibližovali doplňovací volby do říšského sněmu a plebiscit o připojení města k Reichu. Z tohoto důvodu se v našem městě objevil 1. prosince 1938 s bombastickou předvolební kampaní říšský ministr propagandy dr. Josef Goebbels. Goebbels ještě týž den řečnil na velkém shromáždění v Kurzweilově mlýně. Reproduktory byly instalovány i do blízké vozovny a do Turnhalle. Dobové zprávy tvrdí, že projev vyslechlo na padesát tisíc posluchačů. Goebbelsova jízda z nádraží ke Kurzweilmühle a zpět se prý rovnala triumfální jízdě. Dodejme jen, že součástí Goebbelsovy pečlivě aranžované gigantomaniakální propagandistické komedie byl i přílet vzducholodi „Hrabě Zeppelin“, jež následující den nad městem shazovala volební lístky a papírové praporky s hákovým křížem. Volby se na území Sudetské župy konaly 4. prosince 1938, kdy 99,54 % vyslovilo souhlas s nacistickou okupací. Pouze 123 voličů s připojením nesouhlasilo. Význam města coby křižovatky dopravních cest podtrhla také návštěva říšského ministra dopravy dr. Dorpmüllera ke dni 24. února 1939, doprovázeného župním vedoucím Henleinem. Dalšími významnými členy jeho doprovodu v Ústí pak byli vládní president Krebs a vrchní starosta dr. Tauche. Ministr si prohlédnul zdymadlo, labské přístavy, nádraží s některými dalšími železničními zařízeními. K dalším v dlouhé sérii nacistických nabobů, jež k nám zavítali, patří i říšský ministr financí hrabě Schwerin-Krosigk, opět doprovázený župním vedoucím. Ten se tu zastavil 11. května 1939. Nezapomeňme ani na návštěvu ze zahraničí. Na jaře 1939 přijel do Ústí prezident Italského průmyslového svazu Cianetti a řečnil ze schodiště spořitelny ke shromáždění, pořádanému nacistickými odbory, tzv. Německou pracovní frontou (DAF). Tak pomalu končila ústecká předehra k dramatům 2. světové války.